Wuježk pod Čornobohom

Z Wikipedije, swobodneje encyklopedije
Wuježk
Wuischke
Połoženje Wuježka na karće Hornjeje Łužicy
Połoženje Wuježka na karće Hornjeje Łužicy
DEC
Połoženje Wuježka
Połoženje Wuježka
gmejna: Bukecy
zagmejnowanje: 1936 (do Mješic)
wobydlerstwo: 128 (31. decembra 2022)[1]
přestrjeń: 5,14 km²
wysokosć: 290–311 metrow n.m.hł.
51.13055555555614.549722222222290–311
póstowe čisło: 02627
předwólba: 035939
wotwodźene
słowa:
wobydler/ka:
Wuježčan/-ka
adjektiw:
Wuježčanski
skłonowanje:
Wuježka, Wuježkej, Wuježk, Wuježkom, we Wuježku
Powětrowy wobraz (2018)
Powětrowy wobraz (2018)

Powětrowy wobraz (2018)

Wuježk pod Čornobohom (němsce Wuischke) je sakska wjeska we wuchodźe Budyskeho wokrjesa, kotraž słuša wot 1973 ke gmejnje Bukecy. Wuježk leži w Hornjej Łužicy a serbskim sydlenskim rumje.

Geografija[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

Wuježk leži něhdźe 2,5 km juhozapadnje gmejnskeho centruma Bukec w dolinje (290–311 metrow nad NN) pod Čornobohom (556 m) a Rubježnym hrodom (542 m). Susodne wjeski su Bukecy na sewjerowuchodźe, Žornosyki na wuchodźe, Rachlow na zapadźe a Mješicy na sewjerozapadźe. W lěsu njedaloko wsy wužórli so rěčka Wuježčanka, přitok Albrechtowki.

Ležownostne mjena[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

Michał Rostok naliči 1887 slědowace serbske ležownostne mjena we Wuježku: Kuty, Pola wolacych kerkow, Na Chmjeleńcy, Pola Macenskeho puća, W hórkach, W hatkach, W Randaku, Jězory, Ćipcyna hola, Čwisle, Zdźary, Hołbjeńcy.[2]

Stawizny[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

Pomnik zamordowanym pólskim a sowjetskim wojakam we Wuježku

Prěnje historiske naspomnjenje Wuježka jako Ugest parcva (= mały) bě w lěće 1419.[3] Toponomastisce hodźi so wjesne mjeno jako (mały) wujězd z Budyskeho kraja do Zagosta (do Wostrowca) interpretować.[4] Za Wuježk zliči Arnošt Muka w swojej statistice z lěta 1884 237 wobydlerjow, mjez nimi 205 Serbow (86 %) a 32 Němcow.[5] W lěće 1936 so Wuježk do Mješic zagmejnuje a přińdźe ze zagmejnowanjom Mješic 1973 do Bukec.

Najwjetši dźěl wěriweho wobydlerstwa je ewangelsko-lutherski. Wuježk je do Bukečanskeje wosady zafarowany. Kóžde lěćo wotměwa so we wsy Serbski dworowy swjedźeń.

Wosobiny[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

Wuježk bě wot 1970tych lět bydlišćo serbskeho basnika Kita Lorenca (1938–2017). W lěće 1970 kupištaj sej tež spisowaćel Adolf Endler a jeho žona, spisowaćelka-přełožowarka Elke Erb chěžu we Wuježku, hdźež Erb hač do staroby přez lěćo bydleše. Někotre lěta dołho měješe Heinz Czechowski jako třeći awtor chěžu we wjesce pod Čornobohom. Z hosćom we Wuježku běchu tež druzy zastupjerjo opozicionelnych literarnych kruhow NDR kaž Franz Fühmann, Heiner Müller a Sascha Anderson.[6] Rodźeny Wuježčan bě sorabist a załoženski direktor Serbskeho instituta Helmut Faska (1932–2024).

Literatura[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

  • Marko Grojlich: Mjez horami a holu. Wjesne zapiski. LND, Budyšin 1998, str. 12–14

Žórła[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

  1. staw: 31. decembra 2022; Podaća gmejnskeho zarjada Bukecy
  2. Michał Rostok: Ležownostne mjena. W: ČMS 40 (1887), str. 3–50, tu str. 29 (digitalizat).
  3. Wuježk w Digitalnym stawizniskim zapisu městnow Sakskeje (němsce)
  4. Jan Meschgang: Die Ortsnamen der Oberlausitz. LND, Budyšin 1973, str. 148.
  5. Ernst Tschernik: Die Entwicklung der sorbischen Bevölkerung. Akademie-Verlag, Berlin 1954, str. 61. → wšě wjeski
  6. Anne-Marie Pailhès: Regionale Identität in der DDR: Heinz Czechowski und Sachsen – auf der Suche nach der verlorenen Heimat in der Autobiographie, w: Ostdeutsche Erinnerungsdiskurse nach 1989: Narrative kultureller Identität, wudate wot Elisy Goudin-Steinmann und Carole Hähnel-Mesnard, Berlin 2013, str. 227–244, tule str. 238sl.

Wotkaz[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

 Commons: Wuježk – Zběrka wobrazow, widejow a awdiodatajow
Z Wikipedije, swobodneje encyklopedije