Wysoka pajasla

Z Wikipedije, swobodneje encyklopedije
Wysoka pajasla
Wysoka pajasla
systematika
Domena Eukaryoty
Swět Rostlinstwo
  Rosidy
Eurosidy II
rjad: (Sapindales)
swójba: Simarubowe rostliny (Simaroubaceae)
ród: Pajasla (Ailanthus)
družina: Wysoka pajasla
wědomostne mjeno
Ailanthus altissima
(Mill.) Swingle
Wobdźěłać
p  d  w

Wysoka pajasla (Ailanthus altissima, syn.: A. cacodendron, A. peregrina, A. glandulosa, Rhus cacodendron, Toxicodendron altissimum) je štom ze swójby simarubowych rostlinow (Simaroubaceae).

Wopis[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

Wysoka pajasla je štom, kotryž docpěwa wysokosć wot 25 m.

Króna je čumpata.

Łopjena[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

Měnjate łopjena su njeporowje pjerite a schódne a docpěwaja dołhosć wot 40 hač do 70 (90) cm. Jich hłowny rjepik je čerwjenojty. 11 hač do 19 pjerjow docpěwa dołhosć wot něhdźe 5 hač do 15 cm, je dołhojće-owalne, hładkokromne, na hornim boku błyšćace ćmowozelene, na delnim boku blědźiše. Wone při rozrybowanju njepřijomnje ćahnu.

Kćenja[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

Kćěje w juliju. Nažołć běłe, njenahladnje małke kćenja su muske abo dwusplažne a steja w wjelekćenjowych, 15 hač 20 cm dołhich, čumpaće rozhałuzowanych, nakónčnych pakićach a jara sylnje wonja.

Płody[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

Płód ma jazyčkojte křidleška a je žołty abo čerwjenkojty a docpěwa dołhosć wot 3 hač do 5 cm. Symjenja jeho centrumje leža.

Stejnišćo[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

Wona rosće jako wozdobny štom w parkach a załožkach. Preferuje čumpate, za wodu přepušćate, na prawym měrje wutkate, často wapnite pódy.

Rozšěrjenje[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

Wužiwanje[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

Žórła[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

  • Bruno P. Kremer: Steinbachs Naturführer Bäume & Sträucher, ISBN 978-3-8001-5934-5 (němsce)
  • Spohn, Aichele, Golte-Bechtle, Spohn: Was blüht denn da? Kosmos Naturführer (2008), ISBN 978-3-440-11379-0, strona 428 (němsce)
  • Brankačk, Jurij: Wobrazowy słownik hornjoserbskich rostlinskich mjenow na CD ROM. Rěčny centrum WITAJ, wudaće za serbske šule. Budyšin 2005.
  • Kubát, K. (Hlavní editor): Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha (2002)
  • Lajnert, Jan: Rostlinske mjena. Serbske. Němske. Łaćanske. Rjadowane po přirodnym systemje. Volk und Wissen Volkseigener Verlag Berlin (1954)
  • Rězak, Filip: Němsko-serbski wšowědny słownik hornjołužiskeje rěče. Donnerhak, Budyšin (1920)
Z Wikipedije, swobodneje encyklopedije