Žołty komonc

Z Wikipedije, swobodneje encyklopedije
Žołty komonc
Žołty komonc (Melilotus officinalis)
systematika
Domena Eukaryoty
Swět Rostlinstwo
  Eurosidy I
rjad: (Fabales)
swójba: Łušćinowcy (Fabaceae)
podswójba: Mjetelojte kwěty (Faboideae)
ród: Komonc[1][2] (Melilotus)
družina: Žołty komonc
wědomostne mjeno
Melilotus officinalis
(L.) Pallas
Wobdźěłać
p  d  w

Žołty komonc (Melilotus officinalis) je rostlina ze swójby łušćinowcow (Fabaceae).

Mjeno roda[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

Mjeno roda je wot grjekskeju słowow μελι [méli] "měd" a λωτοϛ [lōtós] "dźećel" wotwodźene.[3]

Wopis[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

Žołty komonc je naha, najčasćišo jednolětna rostlina, kotraž docpěje wysokosć wot 1,5 m (wot 30 hač do 100 cm).

Stołpik je zrunany, často rozhałužkowany, deleka nahi, horjeka krótko přilěhujcy kosmaty a lisćaty.

Łopjena[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

Łopjena su 3-ličbne a stołpikate. Łopješka su podołhojty-owalne abo linealne a na kromje zubate. Srjedźne su jasnje dlěje stołpikate hač bóčne.

Kćenja[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

Kćěje wot meje hač do oktobra (wot junija hač do septembra). Kćenja steja we wjelekćenjowych kićach z dołhosću wot 4 hač do 10 cm, kotrež za čas nastaća płodow su podlěšowane. Keluch je zwonaty a hač do napoł tak dołhi kaž króna. Króna docpěje dołhosć wot 5,5 hač do 7 mm a je jasnožołta. Chorhojčka a něhdźe samsnje dołhe křidleške su dlěše hač čołmik.

Po mjedźe wonjace kćenja poskićuja pčołki wjele nektara.

Płody[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

Płód docpěje dołhosć wot 3 hač do 4 mm (5 mm), je owalny, nahi a ma prěčne moršćiny. Je w čas zrałosće bruny.

Stejnišćo[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

Žołty komonc rosće na pućowych, nasypach, železnicowym terenje, skałach a rólnych kromach, pustym kraju a smjećišćach.

Rozšěrjenje[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

Žołty komonc je w Europje a Aziji rozšěrjeny.

Nóžki[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

  1. Pawoł Völkel: Prawopisny słownik hornjoserbskeje rěče. Hornjoserbsko-němski słownik. Ludowe nakładnistwo Domowina, Budyšin 2005, ISBN 3-7420-1920-1, str. 203.
  2. W internetowym słowniku: Steinklee
  3. Helmut Genaust: Etymologisches Wörterbuch der botanischen Pflanzennamen. 3. nakład. Nikol Verlagsgesellschaft mbH & Co. KG, Hamburg 2012, ISBN 978-3-86820-149-9, str. 378 (pod hesłom Melilótus).

Žórła[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

  • GU Maxi-Kompaß Blumen, ISBN 3-7742-3852-9, strona 51 (němsce)
  • GU Naturführer Blumen, ISBN 3-7742-1507-3, stronje 56-57 (němsce)
  • Schauer - Caspari: Pflanzenführer für unterwegs, ISBN 978-3-8354-0354-3, 2. nakład, 2008, strona 148 (němsce)
  • Seidel/Eisenreich: BLV Bestimmungsbuch Blütenpflanzen, ISBN 3-405-13557-5, stronje 44-45 (němsce)
  • Spohn, Aichele, Golte-Bechtle, Spohn: Was blüht denn da? Kosmos Naturführer (2008), ISBN 978-3-440-11379-0, strona 320 (němsce)
  • Brankačk, Jurij: Wobrazowy słownik hornjoserbskich rostlinskich mjenow na CD ROM. Rěčny centrum WITAJ, wudaće za serbske šule. Budyšin 2005.
  • Kubát, K. (Hlavní editor): Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha (2002)
  • Lajnert, Jan: Rostlinske mjena. Serbske. Němske. Łaćanske. Rjadowane po přirodnym systemje. Volk und Wissen Volkseigener Verlag Berlin (1954)
  • Rězak, Filip: Němsko-serbski wšowědny słownik hornjołužiskeje rěče. Donnerhak, Budyšin (1920)

Eksterne wotkazy[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

Commons
Commons
Z Wikipedije, swobodneje encyklopedije