Pózdnja lipa
Z Wikipedije, swobodneje encyklopedije
| Pózdnja lipa (Tilia cordata) | |
| systematika | |
|---|---|
| Domena | Eukarioty |
| Swět | Rostlinstwo |
| klasa: | (Rosopsida) |
| podklasa: | (Rosidae) |
| porjad: | (Malvales) |
| swójba: | Šlězowe rostliny (Malvaceae) |
| podswójba: | Lipowe rostliny (Tilioideae) |
| ród: | Lipa[1][2] (Tilia) |
| družina: | Pózdnja lipa |
| wědomostne mjeno | |
| Tilia cordata | |
| P.Mill. | |
Pózdnja lipa (Tilia cordata) je štom ze podswójby lipowych rostlinow (Tilioideae) znutřka swójby šlězowych rostlinow (Malvacea).
Wobsah |
[wobdźěłać] Wopisanje
Pózdnja lipa je štom, kotryž docpěwa wysokosć wot 25 m.
Młode hałuzy a pupki su oliwozelene abo čerwjenojte.
Łopjena docpěwaja dołhosć wot 2 hač 10 cm a su křiwje wutrobojte, zubate, tołstojte-proste a na hornim boku mutne, ćmowozelene a na delnim boku šěro módrozelene.
Kćěje wot junija hač julija. Žołtojće běłe, wonjace kćenja steja po třoch hač po dźesaćoch we kwětnistwje a docpěwaja wulkosć wot 1 hač 1,5 cm. Wone su ze swětłym, křidleškojtym, 4 hač 8 cm dołhim nošnym łopješkom zarosćene. Pjeć krónowych łopješkow docpěwa dołhosć wot 4 hač 8 cm a je nažołć běłe.
Płód je ćenkosćěnaty, kožojty a njejasnje hranity.
[wobdźěłać] Stejnišćo
Rosće w lětoćopłych lěsach.
[wobdźěłać] Rozšěrjenje
[wobdźěłać] Wužiwanje
[wobdźěłać] Noty
- ↑ Prawopisny słownik, Hornjoserbski słownik, ISBN 3-7420-1920-1, strona 238
- ↑ W internetowym słowniku: Linde
[wobdźěłać] Žórła
- Schauer - Caspari: Pflanzenführer für unterwegs, ISBN 978-3-8354-0354-3, 2. nakład, 2008, strona 438 (něm.)
- Spohn, Aichele, Golte-Bechtle, Spohn: Was blüht denn da? Kosmos Naturführer (2008), ISBN 978-3-440-11379-0, strobna 402 (něm.)
- Brankačk, Jurij: Wobrazowy słownik hornjoserbskich rostlinskich mjenow na CD ROM. Rěčny centrum WITAJ, wudaće za serbske šule. Budyšin 2005.
- Kubát, K. (Hlavní editor): Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha (2002)
- Lajnert, Jan: Rostlinske mjena. Serbske. Němske. Łaćanske. Rjadowane po přirodnym systemje. Volk und Wissen Volkseigener Verlag Berlin (1954)
- Rězak, Filip: Němsko-serbski wšowědny słownik hornjołužiskeje rěče. Donnerhak, Budyšin (1920)