Pózdnja lipa

Z Wikipedije, swobodneje encyklopedije
Pózdnja lipa
Pózdnja lipa (Tilia cordata)
systematika
Domena Eukaryoty
Swět Rostlinstwo
  Eurosidy II
rjad: (Malvales)
swójba: Šlězowe rostliny (Malvaceae)
podswójba: Lipowe rostliny (Tilioideae)
ród: Lipa[1][2] (Tilia)
družina: Pózdnja lipa
wědomostne mjeno
Tilia cordata
P.Mill.
Wobdźěłać
p  d  w

Pózdnja lipa (Tilia cordata) je štom z podswójby lipowych rostlinow (Tilioideae) znutřka swójby šlězowych rostlinow (Malvacea).

Wopis[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

Pózdnja lipa je štom, kotryž docpěje wysokosć wot 10 hač do 30 m. Rostlina je čućiwa přećiwo sypanskej seli.

Króna je husta, šěroka a horbata. Zdónk je mócny, runy a zwjetša krótki a ma podołhostnje brózdźenu, husto rjapikatu, načorń šěru skoru.

Młode hałuzy a pupki su oliwozelene abo čerwjenojte. Zymske pupki su jejkojte, njesu 2-3 nahe, zelene hač čerwjene šupizny a docpěwaja dołhosć wot 5 hač do 7 mm. Nakónčny pupk faluje.

Łopjena[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

Měnjate, dołho stołpikate łopjena docpěja dołhosć wot 2 hač do 10 cm a su křiwje wutrobojte, zubate, tołstojte-proste a na hornim boku mutne, ćmowozelene a na delnim boku šěro módrozelene. Rozporowe kuty hłownych nerwow njesu brunojte horšće włosow. Jich stołpik je nahi a docpěwa dołhosć wot 2 hač do 5 cm. Łopjency docpěja dołhosć a šěrokosć wot 3 hač do 10 cm. Kroma je runostajnje rězana.

Kćenja[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

Tilia cordata

Kćěje wot junija hač julija, něhdźe 14 dnjow pozdźišo hač zažna lipa. Žołtojće běłe, wonjace, dwusplažne kćenja so po łopjenach jewja a steja po třoch hač po dźesaćoch (dwanaćoch) we kwětnistwje a docpěja wulkosć wot 1 hač 1,5 cm. Wone su ze swětłym, křidleškojtym, 4 hač 8 cm dołhim nošnym łopješkom zarosćene. Pjeć krónowych łopješkow docpěje dołhosć wot 4 hač 8 mm a je nažołć běłe a owalne. Keluškowe łopješka su jejkojte, běłe, kosmate a docpěja dołhosć wot 3 mm. 30 próškowych łopješkow steji w pjeć promjenjach a je wšě płódne.

Płody[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

Płody su ćeńkosćěnate, kožojte a njejasnje hranite. Wone docpěja tołstosć wot 5 hač do 7 mm a jenož jedne symjo wobsahuja. Płódnistwo docpěje dołhosć wot 8 hač do 10 cm. Kředliška docpěja šěrokosć wot 8 hač do 15 mm a njedosahuja hač k spódkej stołpika płódnistwa. Płody w septembrje dozrawja.

Stejnišćo[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

Rosće w lěće ćopłych lěsach, předewšěm w dubowych a hrabowych lěsach, ale tež w łučinowych lěsach hromadu z klonami abo chójnami.

Často so jako pólnu drjewina, w štomowych žiwych płotach, na dróhach a w parkach plahuje.

Rozšěrjenje[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

Rostlina je wot Pyrenejow hač do Urala rozšěrjena, při čimž w Skandinawiskej jenož w južnym dźělu wustupuje a w Irskej, Šotiskej, na južnym Balkanje a na wulkich kupach Srjedźneho morja faluje.

Wužiwanje[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

Nóžki[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

  1. Pawoł Völkel: Prawopisny słownik hornjoserbskeje rěče. Hornjoserbsko-němski słownik. Ludowe nakładnistwo Domowina, Budyšin 2005, ISBN 3-7420-1920-1, str. 238.
  2. W internetowym słowniku: Linde

Žórła[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

  • Bruno P. Kremer: Steinbachs Naturführer Bäume & Sträucher, ISBN 978-3-8001-5934-5, strona 280 (němsce)
  • Mayer, Schwegler: Welcher Baum ist das?, Bäume, Sträucher, Ziergehölze, ISBN 978-3-440-11273-1, strona 148 (němsce)
  • Schauer - Caspari: Pflanzenführer für unterwegs, ISBN 978-3-8354-0354-3, 2. nakład, 2008, strona 438 (němsce)
  • Spohn, Aichele, Golte-Bechtle, Spohn: Was blüht denn da? Kosmos Naturführer (2008), ISBN 978-3-440-11379-0, strona 402 (němsce)
  • Spohn: Welcher Baum ist das? Die neuen Kosmos-Naturführer, ISBN 978-3-440-10794-2, strona 116 (němsce)
  • Ulrich Hecker: BLV Handbuch Bäume und Sträucher, ISBN 978-3-8354-0021-4, stronje 260-261 (němsce)
  • Brankačk, Jurij: Wobrazowy słownik hornjoserbskich rostlinskich mjenow na CD ROM. Rěčny centrum WITAJ, wudaće za serbske šule. Budyšin 2005.
  • Kubát, K. (Hlavní editor): Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha (2002)
  • Lajnert, Jan: Rostlinske mjena. Serbske. Němske. Łaćanske. Rjadowane po přirodnym systemje. Volk und Wissen Volkseigener Verlag Berlin (1954)
  • Rězak, Filip: Němsko-serbski wšowědny słownik hornjołužiskeje rěče. Donnerhak, Budyšin (1920)

Eksterne wotkazy[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

Commons
Commons
Z Wikipedije, swobodneje encyklopedije