Běła poćel
Z Wikipedije, swobodneje encyklopedije
| Ilustracija běłeje poćele (Bryonia alba) | |
| systematika | |
|---|---|
| Domena | Eukarioty |
| Swět | Rostlinstwo |
| klasa: | (Rosopsida) |
| podklasa: | (Rosidae) |
| porjad: | (Cucurbitales) |
| swójba: | banjowcowe rostliny (Cucurbitaceae) |
| podswójba: | (Cucurbitoideae) |
| tribus: | (Melothrieae) |
| podtribus: | (Cucumerinae) |
| ród: | Poćel[1][2] (Bryonia) |
| družina: | Běła poćel |
| wědomostne mjeno | |
| Bryonia alba | |
| L. | |
Běła poćel (Bryonia alba) je jědojta wijata rostlina ze swójby banjowcowych rostlinow (Cucurbitaceae). Druhe serbske mjeno je wićrěpa[2].
Wobsah |
[wobdźěłać] Mjeno
Wědomostne mjeno pochadźa wot grjekskeho słowa βρυωνία.
[wobdźěłać] Synonimy
- Bryonia aspera Bauh.,
- Bryonia vera,
- Bryonia monoeca Krause ex Sturm.,
- Bryonia nigra Gilib.,
- Bryonia nigra Dum.,
- Vitis alba,
- Vitis nigra,
- Uva angina,
- Uva serpentina
[wobdźěłać] Wopisanje
Běła poćel je ze wobwitkami lězuca, njewodrjewjena rostlina a trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 200 hač 400 cm. Rostlina je jednodomna. Wobwitki su spiralne pjera.
Korjeń je rěpojty a běły.
Stołpik je hruby.
Łopjena su seršćaće kosmate, rukojte a pjećkónčkowje lapate.
Kćěje wot junija hač julija. Muske kćenja docpěwaja wulkosć wot hač do 1,2 cm, mjeztym zo žónske kćenja su tróšku mjeńše. Pěsta je hoła. Króna je nazeleń běła a docpěwa šěrokosć wot něhdźe 1 cm.
Jara jědojte płody su čorne, 8 mm wulke jahody.
[wobdźěłać] Stejnišćo
Rosće w (žiwych) płotach, na pućach. Preferuje w lěću ćopłe, wutkate, čumpate hlinjane pódy.
[wobdźěłać] Rozšěrjenje
Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena.
[wobdźěłać] Wužiwanje
[wobdźěłać] Noty
- ↑ Prawopisny słownik, Hornjoserbski słownik, ISBN 3-7420-1920-1, strona 340
- ↑ 2,0 2,1 W internetowym słowniku: Zaunrübe
[wobdźěłać] Žórła
- Schauer - Caspari: Pflanzenführer für unterwegs, ISBN 978-3-8354-0354-3, 2. nakład, 2008, strona 52 (něm.)
- Spohn, Aichele, Golte-Bechtle, Spohn: Was blüht denn da? Kosmos Naturführer (2008), ISBN 978-3-440-11379-0, strona 144 (něm.)
- Brankačk, Jurij: Wobrazowy słownik hornjoserbskich rostlinskich mjenow na CD ROM. Rěčny centrum WITAJ, wudaće za serbske šule. Budyšin 2005.
- Kubát, K. (Hlavní editor): Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha (2002)
- Lajnert, Jan: Rostlinske mjena. Serbske. Němske. Łaćanske. Rjadowane po přirodnym systemje. Volk und Wissen Volkseigener Verlag Berlin (1954)
- Rězak, Filip: Němsko-serbski wšowědny słownik hornjołužiskeje rěče. Donnerhak, Budyšin (1920)