Wysoka žołtnica
| Wysoka žołtnica (Lysimachia vulgaris) | |
| systematika | |
|---|---|
| Domena | Eukaryoty |
| Swět | Rostlinstwo |
| Asteridy | |
| porjad: | (Ericales) |
| swójba: | Kropačkowe rostliny (Primulaceae) |
| podswójba: | Myrsinowe rostliny (Myrsinoideae) |
| ród: | Žołtnica[1] (Lysimachia) |
| družina: | Wysoka žołtnica |
| wědomostne mjeno | |
| Lysimachia vulgaris | |
| L. | |
Wysoka žołtnica (Lysimachia vulgaris) je rostlina ze podswójby myrsinowych rostlinow (Myrsinoideae) znutřka swójby kropačkowych rostlinow (Primulaceae).
Wobsah |
Wopis [wobdźěłać]
Wysoka žołtnica je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 50 hač 150 cm.
Stołpiki su kulojte, zrunane, rozhałuzowane a krótko kosmate.
Łopjena [wobdźěłać]
Łopjena su jejkojće-lancetojte, žałzojće dypkate a zwjetša po třoch hač po štyrjoch mutlički wutworja. Wone su dwójce hač pjeć razow tak dołhe kaž šěroke.
Kćenja [wobdźěłać]
Kćěje wot junija hač awgusta. Kćenja steja w pyramidojtym kwětnistwje a njesu pjeć owalnych kónčkow. Keluškowe kónčki su na kromje čerwjenojte. Króna je złotožołta, na spódku čerwjenojta a docpěje wulkosć wot 1,5 hač 2,5 cm, mjeztym krónowe łopješka su owalne a krónowe kónčki su na kromje nahe. Próškowe nitki su žałzojće kosmate.
Stejnišćo [wobdźěłać]
Rosće na žórłach, w hrjebjach, łučinowych lěsach a łuhojtych łukach. Preferuje humozne pódy.
Rozšěrjenje [wobdźěłać]
Rostlina je w Europje rozšěrjena.
Wužiwanje [wobdźěłać]
Nóžki [wobdźěłać]
- ↑ Prawopisny słownik, Hornjoserbski słownik, ISBN 3-7420-1920-1, strona 675
Žórła [wobdźěłać]
- Schauer - Caspari: Pflanzenführer für unterwegs, ISBN 978-3-8354-0354-3, 2. nakład, 2008, strona 132 (něm.)
- Spohn, Aichele, Golte-Bechtle, Spohn: Was blüht denn da? Kosmos Naturführer (2008), ISBN 978-3-440-11379-0, strona 276 (něm.)
- Brankačk, Jurij: Wobrazowy słownik hornjoserbskich rostlinskich mjenow na CD ROM. Rěčny centrum WITAJ, wudaće za serbske šule. Budyšin 2005.
- Kubát, K. (Hlavní editor): Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha (2002)
- Lajnert, Jan: Rostlinske mjena. Serbske. Němske. Łaćanske. Rjadowane po přirodnym systemje. Volk und Wissen Volkseigener Verlag Berlin (1954)
- Rězak, Filip: Němsko-serbski wšowědny słownik hornjołužiskeje rěče. Donnerhak, Budyšin (1920)