Sardišćina

Z Wikipedije, swobodneje encyklopedije
Dźi do: Nawigacija, Pytać
Sardu, Limba sarda
Sardišćina
kraje Sardiniska (Italska)
rěčnicy 1 200 000
znamjenja a klasifikacija
klasifikacija Indoeuropske rěče
Italiske rěče
Romaniske rěče
Južnoromaniske rěče
Sardišćina
družina pisma łaćonski alfabet
oficielny status
hamtska rěč Sardiniska (Regione Autònoma de sa Sardigna)/Italska
rěčne kody
ISO 639-1:

sc

ISO 639-2:

srd

ISO 639-3 (SIL):

srd (sardišćina powšitkownje), sro (campidanska narěč), sdn (gallurska narěč), src (logudorska narěč), sdc (sassariska narěč)

Wikipedija
Wobdźěłać
p  d  w
Information icon.svg

Sardišćina (sardisce sardu, limba sarda) je južnoromaniska rěč, kotruž nałožuja někak 1.200.000 rěčnikow na kupje Sardiniska. Tři najwažniše sardiske narěče su logudorska, nugorska a campidanska; sassariska a gallurska narěči ličitej so skerje ke korsiskim narěčam, w měsće Alghero rěči so katalansce. Wot lěta 2006 zarjady awtonomneje Sardiniskeje (Regione Autònoma de sa Sardigna) nałožuja tak mjenowanu Limba Sarda Comuna (LSC), kotraž wužiwa so w oficielnych dokumentach. LSC je kompromis mjez wšelakimi narěčemi a jeje nałožowanje ma hakle eksperimentalny charakter.


Wosebitosće sardišćiny[wobdźěłać]

Sardišćina wuwiwaše so na kupje jako relatiwnje izolowana rěč. W přirunanju z druhimi romaniskimi rěčemi je sardišćina jara konserwatiwna, druhdy je wona bliša ludowej łaćonšćinje hač modernym romaniskim rěčam. Za čas fašistiskeho režima dyrbjachu duchowni wěriwym wobjasnjować, zo łaćonšćina, kotruž w cyrkwi słyša, sardišćina njeje.

Někotre dźensniše sardiske gramatiske formy su bliše klasiskej łaćonšćinje hač łaćonšćina napismow, kotrež so w Pompejach wobchowachu. Na přikład klasiske łaćonske amat wurjekowaše so w Pompejach hižo ama[1] (kaž w dźensnišej italšćinje), w sardišćinje hač do dźensnišeho zdźerži so forma amat[2] (sam werb amare pak je w sardišćinje italskeho pochada).

Prěnje sardiske teksty pochadźeja z 13. lětstotka, ale wjetšina sardiniskich spisowaćelow tworješe wosebje we łaćonšćinje a španišćinje, druhdy, ale jenož zrědka, w katalanšćinje, pozdźišo w italšćinje. Literatura w sardišćinje započa so wuwiwać hakle w 19. lětstotku. Jako prěni spyta jednotnu spisownu rěč wutworić Giovanni Spanu (1803-1878) na zakładźe logudorskeje narěče. W lěće 1940 wuda Pietro Casu di Barchidda (1878-1954) swój přełožk Dantoweje Božeje komedije. Cyłu Bibliju přełoži do nugorskeje sardišćiny profesor Bobore Ruju (italsce Salvatore Ruju, pisane tež Salvatore Ruiu),[3], předsłowo k jeho přełožkej napisa profesor Massimo Pittau. Najwuznamniša sardiniska spisowaćelka 20. lětstotka, Grazia Deledda (1871-1936, Nobelowe myto 1926), pisaše italsce.

W Italskej sardišćina dołho njebu připóznata jako wosebita rěč, hač do dźensnišeho ju někotři narěč mjenuja. Hakle w lěće 1997 sardiniski zakoń čisło 26 definuje sardišćinu jako samostatnu rěč, w lěće 2006 započachu zarjady na Sardiniskej tak mjenowanu Limba sarda comuna („powšitkownu sardišćinu“) jako hamtsku rěč nałožować. Sardisce móže 80% wobydlerjow kupy; najbóle wohrožena je campidanska narěč, logudorsku a nogursku narěči (bóle konserwatiwnej) rěči tež młodźina. [4]

Zarys sardiskeje gramatiki[wobdźěłać]

Na sćěhowacych linkach podamy krótki, jara jednory zarys gramatiki načasneje sardišćiny na zakładźe nugorskeje narěče.[2]


Substantiw (wěcownik)[wobdźěłać]

Sardiski wěcownik ma dwaj rodaj (maskulinum a femininum) a dwě čisle (singular a plural).

Před substantiwom zwjetša steji artikl, pak definitny, pak indefinitny. Na rozdźěl wot wšěch wuchodoromaniskich a zapadoromaniskich rěčow (z wuwzaćom někotrych wuchodnych katalanskich narěčow na Balearach a zdźěla na Costa Brava, tak mjenowaneho català salat) sardiski definitny artikl su, sa njewuwi so z łaćonskeho ille, ale z ipse.

Definitny artikl ma tute formy:

  • maskulinum
    • singular: su, na př. su pane (serbsce „chlěb“)
    • plural: sos, na př. sos panes
  • femininum
    • singular: sa, na př. sa rosa (róža)
    • plural: sas, na př. sas rosas


Indefinitny artikl ma sćěhowace formy:

  • maskulinum
    • singular: unu, na př. unu pane
  • femininum
    • singular: una, na př. una rosa


W singularje před wokalemi artikl so eliduje: s’amicu („přećel“), s’amica („přećelka“), un’amicu, un’amica.


Definitny artikl hodźi so wurjekować a pisać hromadźe z předłóžkami a (do, k), kin (z, t.r. „z kim“, „z čim“), de (z, wot) a in (w):

assu, assa, assos, assas; kissu, kissa, kissos, kissas; dessu, dessa, dessos, dessas; issu, issa, issos, issas.

Artikl a předłóžku móžemy wurjekować tež kaž dwě słowje, na přikład: kin su, de su, in su.

Indefinitny artikl hodźi so wurjekować a pisać hromadźe z předłóžkomaj kin a in: kindunu, kinduna, indunu, induna.


Sardiske substantiwy dźěla so do štyrjoch klasow. Kaž w zapadoromaniskich rěčach tež w sardišćinje twori so plural substantiwow a adjektiwow na zakładźe łaćonskeho akuzatiwa plurala, na př. pane („chlěb“) - panes („chlěby“), rosa („róža“) - rosas („róže“).


Klasy sardiskich substantiwow
Klasa Singular Plural
I. klasa (femininumy) rosa rosas
II. klasa (maskulinumy) ortu ortos
III. klasa (maskulinumy) pane panes
III. klasa (femininumy) muzere muzeres
IV. klasa (maskulinumy) barberi barberis


Adjektiw (kajkostnik)[wobdźěłać]

ma tež wosebite formy za maskulinum/femininum a za singular/plural:

  • maskulinum
    • singular: bónu (serbsce „dobry“)
    • plural: bònos
  • femininum
    • singular: bòna
    • plural: bònas


Stopnjowanje adjektiwow:

  • Pozitiw: caru (serbsce „drohi“)
  • Komparatiw: prus caru
  • Superlatiw: su prus caru abo meda caru („jara drohi“)

(Feminimum: cara, prus cara, sa prus cara/meda cara; plural: maskulinum: caros, prus caros, sos prus caros/meda caros, femininum: caras, prus caras, sas prus caras/meda caras.)


Pronomen (naměstnik)[wobdźěłać]

  • Personalne pronomeny (wosobowe naměstniki)

dego, deo (ja)

teu (ty)

issu, issa (wón, wona)

nóis (my)

bóis (wy)

issos, issas (woni, wone)


Personalny pronomen jako subjekt a objekt (dołhe formy)
Subjekt Objekt
dego,deo ammim(m)e, ammim(m)i
dae, de, in, pro, tra mene
kin mécus
mnje, mni
wote mnje, ze mnje, ve mni, za mnje, mjez mnu
ze mnu
teu attibe
dae, de, in, pro, tra tene
kin tecus
tebje, tebi
wot tebje, z tebje, w tebi, za tebje, mjez tobu
z tobu
issu issu
i sse
jeho
w nim
issa issa
i sse
ju
w njej
nóis nois nas
bóis bois was
issos issos
i sse
jich
w nich
issas issas
i sse
je
w nich


Personalny pronomen jako subjekt a objekt (krótke formy)
Subjekt Objekt
dego,deo mi mi, mje
teu ti ći, će
issu li
lu
jemu
jeho
issa li
la
jej
ju
(refleksiwny) si so, sej
nóis nos nam, nas
bóis bos wam, was
issos lis
los
jim
jich
issas lis
las
jim
je
(refleksiwny) si so, sej


  • Posesiwne pronomeny (přiswojowace naměstniki)
  • Singular

méu, mèa (mój, moja)

tuo, tua (twój, twoja)

suo, sua (jeho, jeje)

nóstru, nòstra (naš, naša)

bróstu, bròsta (waš, waša)

issòro (jich)

  • Plural

mèos, mèas (moji, moje)

tuos, tuas (twoji, twoje)

suos, suas (jeho, jeje)

nòstros, nòstras (naši, naše)

bróstos, bròstas (waši, waše)

issòro (jich)


  • Demonstratiwne pronomeny (pokazowace naměstniki)
    • wěc abo wosoba bliska rěčnikej
  • maskulinum
    • singular: custu
    • plural: custos
  • femininum
    • singular: custa
    • plural: custas
    • wěc abo wosoba bliska posłucharjej
  • maskulinum
    • singular: cussu
    • plural: cussos
  • femininum
    • singular: cussa
    • plural: cussas
    • daloka wěc abo wosoba
  • maskulinum
    • singular: cuddu
    • plural: cuddos
  • femininum
    • singular: cudda
    • plural: cuddas


Numeral (ličbnik)[wobdźěłać]

Kardinalne numerale (zakładne ličbniki)
1 unu, una 11 úndiki 21 bintunu, bintuna
2 duos, duas 12 dóiki 30 trinta
3 tres(e) 13 tréiki 40 baranta
4 battor 14 battórdiki 50 kimbanta
5 kimbe 15 bíndiki 60 sessanta
6 ses(e) 16 séiki 70 settanta
7 sette 17 dekessette 80 ottanta
8 otto 18 dekeotto 90 nobanta
9 nobe 19 dekennobe 100 kentu; kentos, kentas
10 deke 20 binti 1000 milli


  • Ordinalne numerale (rjadowe ličbniki)

maja w sardišćinje perifrastisku formu: su ’e unu (prěni), sa ’e una (prěnja), su ’e duos (druhi), sa ’e duas (druha), a pod.


Werb (słowjeso)[wobdźěłać]

Sardiske werby dźěla so do třoch konjugacijow, werby 1. konjugacije maja w infinitiwje kóncowku –are, werby 2. konjugacije kóncowku –ere a werby 3. konjugacije kóncowku –ire. Sardiski werb ma štyri modusy (indikatiw, imperatiw, kondicional a konjunktiw) a šěsć tempusow (prezens, zestajeny preteritum, imperfekt, pluskwamperfekt, futur a předchadny futur – futuro anteriore).

Negacija twori so z pomocu non: Non faeddo su sardu. (Njerěču sardisce.)


POMOCNE WERBY

  • ÁERE (měć)
    • infinitiw
      • prezens: áere
      • preteritum: áer áppiu
    • particip: áppiu, áppia
    • gerundium
      • prezens: aènde
      • preteritum: aènde áppiu
    • indikatiw
      • prezens: appo, as, at, amus, azes, an
      • imperfekt: aío/aía, aías, aíat, abamus/ayabamus, abazes/ayabazes, aían
      • zestajeny preteritum: app’ áppiu, as áppiu, at áppiu, amus áppiu, azes áppiu, an áppiu
      • pluskwamperfekt: aí(o) áppiu, aías áppiu, aíat áppiu, abamus áppiu, abazes áppiu, aían áppiu
      • futur: app’ áere, as áere, at áere, amus áere, azes áere, an áere (2. forma: –, des áere, det áere, demus áere, dezes áere, den áere)
      • předchadny futur: app’ áer áppiu, as áer áppiu, at áer áppiu, amus áer áppiu, azes áer áppiu, an áer áppiu (2. forma: –, des áer áppiu, det áer áppiu, demus áer áppiu, dezes áer áppiu, den áer áppiu)
    • konjunktiw
      • prezens: appa, appas, appat, appamus, appazes, áppan
      • imperfekt: aère/aèrepo, aères, aèret, aerémus, aerèzes/aerézis, aèren
      • perfekt: app’ áppiu, appas áppiu, appat áppiu, appamus áppiu, appazes áppiu, áppan áppiu
      • pluskwamperfekt: aèr(ep)’ áppiu, aères áppiu, aèret áppiu, aerémus áppiu, aerèzes áppiu, aèren áppiu
    • kondicional
      • prezens: dío áere, días áere, díat áere, diámus áere, diázes áere, dían áere
      • preteritum: dío áer áppiu, días áer áppiu, díat áer áppiu, diámus áer áppiu, diázes áer áppiu, dían áer áppiu


  • ESSERE (być)
    • infinitiw
      • prezens: èssere
      • preteritum: èsser istáu
    • particip: istáu, istada
    • gerundium
      • prezens: essènde
      • preteritum: essènd’ istáu
    • indikatiw
      • prezens: sòe, ses, est, semus, sezis, sun
      • imperfekt: fippo, fis, fit, fimus, fizis, fin
      • zestajeny preteritum: so(e) istáu/istada, ses istáu/istada, est istáu/istada, semus istáos/istadas, sezis istáos/istadas, sun istáos/istadas
      • pluskwamperfekt: fipp(o) istáu/istada, fis istáu/istada, fit istáu/istada, fimus istáos/istadas, fizis istáos/istadas, fin istáos/istadas
      • futur: app’ a èssere, as a èssere, at a èssere, amus a èssere, azes a èssere, an a èssere (2. forma: –, des èssere, det èssere, demus èssere, dezes èssere, den èssere)
      • předchadny futur: app’ a èsser istáu... (2. forma: –, des èsser istáu...)
    • konjunktiw
      • prezens: sía, sías, síat, siámus, siázes, sían
      • imperfekt: essère/essèrepo, essères, essèret, esserémus, esserèzes, -is, essèren
      • perfekt: sía istáu...
      • pluskwamperfekt: essère(po) istáu...
    • kondicional
      • prezens: día/dío èssere, días èssere...
      • preteritum: día èsser istáu, días èsser istáu...




I. konjugacija

    • infinitiw
      • prezens: cantare
      • preteritum: áer cantáu
    • particip: cantáu, cantada
    • gerundium
      • prezens: cantande
      • preteritum: aènde cantáu


Konjugacija werba cantare (spěwać) - indikatiw
prezens zestajeny preteritum imperfekt pluskwamperfekt
canto appo cantáu cantabo aío cantáu
cantas as cantáu cantabas aías cantáu
cantat at cantáu cantabat aíat cantáu
cantamus amus cantáu cantabamus abamus cantáu
cantáes azes cantáu cantabazes abazes cantáu
cantan an cantáu cantaban aían cantáu


Futur: app’ a cantare

Předchadny futur: app’ áer cantáu (2. forma: des áer cantáu)

Imperatiw: canta, cantáe



Konjugacija werba cantare - konjunktiw
prezens imperfekt
cante cantáre(po)
cantes cantares
cantet cantaret
cantémus cantarémus
cantèdas cantarèzes/cantarézis
canten cantáren


Perfekt: appa cantáu...

Pluskwamperfekt: aère(po) cantáu...


Kondicional

  • prezens: día (dío) cantare
  • preteritum: dío áer cantáu



II. konjugacija

    • infinitiw
      • prezens: fákere (činić)
      • preteritum: áer fattu
    • particip: fattu, fatta
    • gerundium
      • prezens: fakende
      • preteritum: aènde fattu
    • indikatiw
      • prezens: faco, fakes, faket, fakímus, fakíes, fáken
      • imperfekt: fakío/fakía, fakías, fakíat, fakiabamus, fakiabazes/fakiabades, fakían
      • zestajeny perfekt: appo fattu...
      • pluskwamperfekt: aío fattu...
      • futur: app’ a ffakkere...
      • předchadny futur: app’ áer fattu... (2. forma: –, des áer fattu...)
    • konjunktiw
      • prezens: faca, facas, facat, facamus/fakemus, facades, fácan
      • imperfekt: fakère(po), fakères, fakèret, fakerémus, fakerèzes, -is, fakèren
      • perfekt: appa fattu...
      • pluskwamperfekt: aère(po) fattu...
    • kondicional
    • prezens: día/dío fákere...
    • preteritum: dío áer fattu...
    • imperatiw: fake, fakíe


III. konjugacija

    • infinitiw
      • prezens: finire (kónčić)
      • preteritum: áer finíu
    • particip: finíu, finía
    • gerundium
      • prezens: fininde
      • preteritum: aènde finíu
    • indikatiw
      • prezens: fino, finis, finit, finímus, finíes, fínin
      • imperfekt: finío/finía, finías, finíat, finiabamus, finiabazes/fakiabades, finían
      • zestajeny perfekt: appo finíu...
      • pluskwamperfekt: aío finíu...
      • futur: app’ a ffiníre...
      • předchadny futur: app’ áer finíu... (2. forma: –, des áer finíu...)
    • konjunktiw
      • prezens: fina, finas, finat, finamus/finemus, finazes, fínan
      • imperfekt: finíre(po), finires, finiret, finiremus, finirezes, -is, finíren
      • perfekt: appa finíu...
      • pluskwamperfekt: aère(po) finíu...
    • kondicional
    • prezens: día/dío finire...
    • preteritum: dío áer finíu...
    • imperatiw: fini, finíe



Přirunanje konjugacijow w někotrych romanskich rěčach a w łaćonšćinje (indikatiw prezensa werba cantare)
Łaćonšćina Sardišćina
(nugorska narěč)
Sardišćina
(LSC)
Italšćina Španišćina
canto canto canto canto canto
cantas cantas cantas canti cantas
cantat cantat cantat canta canta
cantamus cantamus cantamus cantiamo cantamos
cantatis cantáes cantades cantate cantáis
cantant cantan cantant cantano cantan

Přirunanje sardiskeho, łaćonskeho a italskeho teksta[wobdźěłać]

Jona 1,4-9

  • Sardisce (nugorska narěč, přełožk njerespektuje prawopis LSC)[3]

4 Ma su Sennore at iscadenau in mare unu bette bentu e est supria una burrasca gai chi su nabiu si fit irfassande. 5 Sos marineris timende an imbocau cadaunu su deu suo e an ghettau a mare su chi tenian pro lu facher prus lepiu. Intantu Giona, falau a su locu prus cubau de su nabiu, si fit corcau e dormiat a sorrocru. 6 Si l'est accurziau su cumandante de sos marineris e l'at nau: - Itte tenes gai dormiu? Pesa, imboca su Deus tuo! Forzis Deus s'at a piccare pessamentu de nois e no amus a morrere. 7. Tando s'ana nau tra issos: Benie, tiramus a sorte a ischire pro gurpa de chie nos est capitada custa dirgrassia. An tirau a sorte e sa sorte l'est toccada a Giona. 8 L'an dimandau: - Edducas, irbeleganos pro more 'e chie amus custa dirgrassia. Itte faches de travallu? Dae ube ses benende? Cal'est sa bidda tua? A cale populu appartenes? 9 Issu at rispostu: Soe Ebreu e istimo su Sennore Deus de su chelu, chi at fattu su mare e-i sa terra.


  • Sardisce (logudorska narěč)[5]

4 Su Segnore però mandesit unu grande bentu in su mare: et facta est una tempestade manna in mare, et sa nae perigulaiat de si fracassare. 5 Et timesint sos marineris, et clamesint sos homines ad su Deus ipsoro: et bettesint sas mercanzias, qui fint in sa nae, in mare, ad tales qui si allezerigheret da ipsas: et Jonas si que fit faladu ad s' internu de sa nae, et dormiat a somnu grae. 6 Et s' accostesit ad ipsu su patronu, et li nesit: Et proite tue ti laxas opprimere dai su somnu ? pesa, et invoca su Deus tou, si pro sorte si ammentet Deus de nois, et non morzamus. 7 Et nesit s' unu ad s' ateru cumpagnu: Benide, et tiremus a sorte, et iscamus, proite custa istroscia siat ad nois. Et tiresint a sorte: et ruesit sa sorte subra Jonas. 8 Et nesint ad ipsu: Inzitanos, pro quale motivu siat ruta ad nois custa istroscia: qual' est s' arte tua ? de quale populu ses tue ? 9 Et nesit ad ipsos: Eo so Hebreu, et eo timo su Segnore Deus de su chelu, qui factesit su mare, et i sa terra.


  • Łaćonsce

4 Dominus autem misit ventum magnum in mare, et facta est tempestas magna in mari, et navis periclitabatur conteri. 5 Et timuerunt nautae et clamaverunt unusquisque ad deum suum et miserunt vasa, quae erant in navi, in mare, ut alleviaretur ab eis. Ionas autem descenderat ad interiora navis et, cum recubuisset, dormiebat sopore gravi. 6 Et accessit ad eum gubernator et dixit ei: " Quid? Tu sopore deprimeris? Surge, invoca Deum tuum, si forte recogitet Deus de nobis, et non pereamus ". 7 Et dixit unusquisque ad collegam suum: " Venite, et mittamus sortes, ut sciamus quare hoc malum sit nobis ". Et miserunt sortes, et cecidit sors super Ionam. 8 Et dixerunt ad eum: " Indica nobis cuius causa malum istud sit nobis. Quod est opus tuum, et unde venis? Quae terra tua, et ex quo populo es tu? ". 9 Et dixit ad eos: " Hebraeus ego sum et Dominum, Deum caeli, ego timeo, qui fecit mare et aridam ".


4 Ma il Signore mandò sul mare un forte vento che scatenò una grande tempesta. Tutti pensarono che la nave stesse per sfasciarsi. 5 I marinai ebbero paura e ciascuno chiese aiuto al suo dio. Per non affondare gettarono in mare il carico della nave. Giona, invece, era sceso nella stiva e dormiva profondamente. 6 Il capitano gli si avvicinò e gli disse: “Come? Tu dormi? Alzati! Prega il tuo Dio! Forse avrà pietà di noi e non moriremo.” 7 I marinai si dissero l’un l’altro: “Tiriamo a sorte per sapere chi di noi è la causa di questa disgrazia.” La sorte indicò Giona. 8 Allora gli chiesero: – Dunque sei tu la causa di questa disgrazia? Che cosa fai qui? Da dove vieni? Qual è il tuo paese? Qual è il tuo popolo? 9 – Io sono Ebreo, – rispose Giona, – e credo[7] nel Signore, Dio del cielo, che ha fatto la terra e il mare.

Žórła[wobdźěłać]

  1. Harrington, K. P., J. Pucci, and A. G. Elliott (1997), Medieval Latin, 2nd edition, Univ. of Chicago Press. ISBN 0-226-31712-9.
  2. 2,0 2,1 Pittau, Massimo, Grammatica del sardo-nuorese, Bologna, Casa Editrice Pàtron 1972, 2. nakład.
  3. 3,0 3,1 Sa Bibbia sacra, Bortada in limba sarda dae Bobore Ruju, Introdussione di Bobore Ruju supra sa metodolozia de sa tradussione e s'esezesi bibrica, Presentassione de Mussennore Ottorinu Alberti, Prefassione de Massimo Pittau, Illustrassiones de Elio Moncesi, 1. nakład Edizioni Solinas 2003, 2. nakład L'Unione Sarda 2006.
  4. https://www.regione.sardegna.it/documenti/1_4_20070510134456.pdf
  5. La profezia di Giona, volgarizzata in dialetto Sardo Logudorese dal can G. Spano, Strangeways & Walden, London 1861.
  6. Parola del Signore. La Bibbia in lingua corrente, EDITRICE ELLE DI CI, 10096 LEUMANN (Torino), ALLEANZA BIBLICA UNIVERSALE, Via IV Novembre, 107 – 00187 Roma 1989
  7. W italskim přełožku credo rěka wěrju, nic boju so.

Eksterne wotkazy[wobdźěłać]

Z Wikipedije, swobodneje encyklopedije