Sorabija

Z Wikipedije, swobodneje encyklopedije

Sorabija je studentske towarstwo w Lipsku. Załožiła je so wona na 10. decembra 1716 jako prědarske towarstwo.

Stawizny Sorabije[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

Prěnje 50 lět[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

Dwaj lětstotkaj po reformaciji bě so Lutherowe žadanje, ewangelij cyłemu ludej w maćernej rěči spřistupnić tež w serbskej Łužicy přesadźiło. Serbscy studenća teologije na Alma Mater Lipsinensis žadosćachu za zwučowanjom w maćernej rěči, zo bychu móhli pozdźišo we Łužicy prědować. Najprjedy napisachu woni – wurazne pozbudźowanje jednotliwych profesorow k tomu dopomha – serbske prědowanja a přednjesechu sebi tute mjez sobu. Dnja 10. decembra 1716 załoži na to šěsć serbskich studentow duchownstwa pod nawodom Hadama Zachariasa Šěracha a z dowolnosću senata Alma Mater prěnje serbske towarstwo docyła: "Wendisches Predigerkolloquium". Zasada kaž tež postrowjenje bě: "Soraborum saluti!"

Dekanat teologiskeje fakulty dowoli towarstwu "Wendisches Predigerkolloquium" sobotu wot 13.00 hač do 14.00 hodźin w cyrkwi swjateho Pawoła prědować zwučować. W sćěhowacych lětach pak towarstwowe žiwjenje skoro dospołnje wusny; Euforija spočatka bě wučerpana. Nowe impulsy 1728: W Budyšinje bě wušła prěnja dospołna ćišćana biblija. Na to rozsudźi so mnoho serbskich młodźencow za studij teologije. Towarstwowe žiwjenje zaso wotući a so wobstajnje dale wjedźeše - wosebje serbske prědowanske zwučowanja.

Z lěta 1755 přiwzachu so tež serbscy studenća druhich fakultow a zajimowani němscy studenća jako wurjadni sobustawojo do towarstwa. Bórze wutwari so tež skutkowanje towarstwa: Njezwučowachu so jenož prědowanja, ale přełožowachu so tež teksty wosebje z němčiny do serbšćiny. Tute přednjesechu so na měsačnych zetkanjach a so diskutowachu. Dale připołožichu sebi - bjez dwěla po přikładźe towarstwa swobodnych murjerjow - slěbornu trianglu z napismom "Soraborum saluti". Značka smědźeše so jenož k towarstwo-internym přiležnosćam nosyć. Tajke tajne počinanja pak so kurwjerchowskemu krajnemu knježerstwu w Drježdźanach njelubjachu, tohodla sćaza rektor Dr. Plaz na jeho přikaz w lěće 1765 wšitke znački.

Dalše něhdźe 50 lět[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

W jubilejnym lěće 1766 da towarstwo "Wendisches Predigerkolloquium" krótke stawizny swojeho mjeztym 50-lětneho wobstaća ćišćeć. Dźeń załoženja swjećeše so z božej mšu w Pawołej cyrkwi; přizamknyštej so swjedźenska rěč a jědź. Mjeztym dósta prědarske towarstwo tež podpěru z Łužicy: někotři serbscy duchowni, mjez nimi tójšto z bywšich sobustawow kaž Jurij Mjeń z Njeswačidła, pisachu list na prěnjeho profesora teologiskeje fakulty, wěsteho Christiana Augusta Crusiusa, w kotrymž jeho prošachu předsydstwo prědarskeho towarstwa přewzać. Crusius próstwu přiwza. Wot toho časa měješe prědarske towarstwo stajnje profesora za prezesa, kotryž njewodźeše jenož zwučowanja, ale so tež powšitkownje wo prawidła a porjad towarstwoweho skutkowanja staraše a přez swoju reputaciju njemało nahladnosć powyši.

Wot toho wothladajo pak piše Korla Awgust Jenč w swjedźeńskim pismje k 150. jubilejej towarstwa, zo w sćěhowacym času liwkosć a njeporjad přiwzaštej. A jako 1773 najwjetši dźěl sobustawow towarstwa Lipsk wopušći, dyrbješe so prědarske towarstwo samo rozpušćić. Hakle w lěće 1778 dźěławosć zaso wožiwi. Prěnje zjawne serbske prědowanske zwučowanje wotmě so znowa w Pawołej cyrkwi, kaž bě to z lěta 1716 z wašnjom. Potom přizamkny so swjedźeń z wječerju, hudźbu, piwom a tobakom, kaž Jenč to wopisuje.

Hač do spočatka 19. lětstotka so prědarske towarstwo z měnjatej angažowanosću dale wjedźeše a wuwi čiłe wědomostne dźěło. Pod wjednistwom profesora Carusa bu towarstwo w lěće 1807 rozšěrjene, štož wuskutkowaše so njesměrnje na přichod: Sprěnja poskići so němskim studentam, kotřiž běchu hač dotal jenož wurjadni sobustawojo, móžnosć, so z połnohódnimi sobustawami stać. Zdruha přemjenowa Carus "Wendische Predigergesellschaft" - prawdźepodobnje pod wliwom Zhorjelskeje Hornjołužiskeje towaršnosće wědomosćow – do "Lausitzer Predigergesellschaft" a da střeća dweju staršeju (seniorow) wolić: jednoho za serbske, tamneho za němske naležnosće. To bu trěbne, dokelž njepřińdźe wjac telko serbskich studentow do Lipska, kaž hišće před lětami; w lěće 1809 na přikład njebě něhdźe dwě njedźeli [1]ani jedyn Serb sobustaw towarstwa.

W šmjatańcy napoleonskich wójnow dźěławosć towarstwa znowa wolemi.

Najpłódniši čas[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

Z ćim wjetšim entuziazmom bu "Lausitzer Predigergesellschaft" w lěće 1814 wožiwjena. Najprjedy poča so natwarjeć zamóženje towarstwa, kotrež so tež w dalšim času rozmnoži. Zo by so zaměrnišo a efektiwnišo wědomostnje dźěłać móhło, załožichu so mnohe dalše podtowarstwa, kotrymž tak mjenowani subseniorojo předstejachu: Tak eksistowaše na přikład eksegetiske, homilitiske, psychologiske, filologiske a katechetiske towarstwo. Wosebje intensiwnu dźěławosć wuwi serbske towarstwo SORABICUM respektiwnje SORABIJA. Tak započa so pod seniorom Handrijom Lubjenskim serbsko-němski słownik zestajeć. W dwacetych lětach, jako Handrij Zejler w Lipsku studowaše, zesylni "Sorabija" swoju aktiwitu: Serbske ludowe spěwy, přisłowa a bajki so hromadźachu, sobustawojo komponowachu, basnjachu, spisachu serbske pojednanja a wudawachu mjez 1826 a 1828 rukopisnu tydźensku nowinu "Serbska Nowina".

W slědowacym času pak zhubi so serbskosć stajnje a bóle z towarstwa "Lausitzer Predigergesellschaft". Na jednym boku studowaše dla politiskich změnow zaso mjenje Serbow w Lipsku, a na druhim boku wěnowaše so prědarske towarstwo we wjetšej měrje teologiskim a druhim wědomostnym dźěłam w swojich němskich towarstwach. Tak dale a bóle wudokonjene seminarne dźěło wupłodźi, kaž pisa cyrkwinski stawiznar Gerhard Graf.

Přez dalše wotewrjenje smědźachu z lěta 1844 tež mužojo, kotřiž njepochadźachu z Łužicy, do towarstwa zastupić. Tući dóstachu wot 1851 samo połne prawa.

Bijaca korporacija[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

Ale kak jara smědźeše so nowym prudam, w kotrychž so dale bóle zwjazkownosć manifestowaše, wotewrić? Wotmołwa na prašenje bu ćim nuzniša, čim bóle w druhej połojcy 19. lětstotka zwjazki rozkćěwachu. Wone skoro wšitke druhe studentske zjednoćenstwa wustorčichu. Prědarske towarstwo prócowaše so spadowaceje ličby sobustawow dla swoju atraktiwnosć zwyšić, ale problematiske wosta, hač hodźi so zwjazkowe wašnje žiwjenja bjeze wšeho na prědarske towarstwo přenjesć.

Naposledk so towarstwo modźe podwoli. "Lausitzer Predigergesellschaft" so sta z bijacej korporaciju – 1899 so prěnje tesakowanje wotmě. W samym času załoži so, kaž bě to za tajke zwjazki z wašnjom, t. mj. "Altherrenverband", kotryž polěpši financielnu situaciju towarstwa. Tak zamó zwjazk 1908 do swojeho domu zaćahnyć. Hladajo na 500-lětny jubilej uniwerzity da sej towarstwo 1909 nowe mjeno: Wot toho časa mjenowaše so wone jenož hišće "Sorabija". Mjeno měješe bóle łužiski pochad sobustawow wuzběhnyć hač přisłušnosć k serbskemu ludej.Z tutym noworjadowanjom pak so wědomostne a wobsahowe dźěło pomjeńši, doniž so spočatk 20. lětstotka cyle njezhubi. Jako mały zwjazk pak měješe so "Sorabija" w sćěhowacych lětach jara ćežko, dokelž dyrbješe so napřećo druhim zjednoćenstwam přesadźić.

Zo njeby so "Sorabija" wot NS-zarjadnišćow zakazała, přizamkny so wona w lěće 1934 k "Deutsche Landsmannschaft", kotraž pak so dwě lěće pozdźišo pod ćišćom NS-hamtow rozpušći. Tak žiworješe "Sorabija" jenož hišće w swojim zwjazku starcow (Altherrenverband). Ale tež tutón bu 1942 do "NS Altherrenverband" zarjadowany a tohodla 1945 zakazany. Suspektny a njepřewidny wotrězk towarstwowych stawiznow so z tym skónči.

Nowy započatk w socialistiskej Němskej[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

W lěće 1951 zhromadźichu so znowa serbscy studenća pod mjenom "Sorabija" w Lipsku, prěni raz w swojim, serbskim internaće, a to jako lokalna skupina Domowiny. Z tym nasta intensiwna a kruće organizowana dźěławosć: Měsačnje wotměwachu so zarjadowanja, na přikład čitanja abo přednoški. Tež "Sorabija" měješe plan po socialistiskim wašnju spjelnić a centralnemu komitejej Domowiny prawidłownje rozprawjeć. Prócowanju SNM pak, Sorabiju pod swoju kontrolu dóstać, so studenća wuspěšnje wobarachu. W sydomdźesatych lětach měješe "Sorabija" přez 100 sobustawow. Ze změnu 1989 a z tym zwjazanym přestrukturowanjom Domowiny so lokalna skupina Lipsk rozpušći.

Po změnje[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

Wot lěta 1991 eksistuje "Sorabija" jako zapisane towarstwo nic jenož serbskich studentow. Tež nimale 300 lět po załoženju je hłowny nadawk pěstowanje serbskeje rěče a nałožkow. Kóžde lěto swjeći so na přikład kermuša, chodojtypalenje, mejemjetanje abo druhe serbske nałožki. Tam a sem přeprošuja so tež znaći serbscy spisowaćeljo na literarne wječorki.

Tuchwilu ma "Sorabija" Lipsk 26 aktiwnych sobustawow a jednoho čestneho sobustawa.

Hlej tež[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

Nóžki[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

  1. 21.03.1809 wopušći Pětr Kral z Prěčec Lipsk a z tym Prědarske towarstwo ale hižo po Jutrach 1809, t.r. po 03.04.1809, zastupištaj Kito Fryco Stempel a Lehmann z Korzymja prědarskemu towarstwu. Hlej: Jentsch, Carl August (1867/1): Geschichte der Lausitzer Predigergesellschaft zu Leipzig und Verzeichniss aller  ihrer Mitglieder vom Jahre 1716-1806. Zu dem, im Monate Juli 1867 in Leipzig festlich zu begehenden 150jährigen Jubelfeste ihrer Stiftung, im Auftrage der Gesellschaft nach den Acten und andern Nachrichten zusammengestellt und herausgegeben von Carl August Jentsch, Pfarrer in Pohla und Ehrenmitglied der Gesellschaft. Budissin 1867. In Commission bei Schmaler & Pech.

Wotkaz[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

Z Wikipedije, swobodneje encyklopedije