Rjana Łužica

Z Wikipedije, swobodneje encyklopedije
(ze strony „Rjana Luzica” sposrědkowane)
Prěnjej štučce hymny w rukopisu Zejlerja. Druha štučka so dźensa hižo njespěwa.

Rjana Łužica (w delnjoserbskej warianće ma spěw titul „Rědna Łužyca”) je narodna hymna Serbow.

W zašłosći wužiwachu so zdźěla tež druhe spěwy jako (njeoficialne) serbske hymny, tak na přikład po Prěnjej swětowej wójnje spěwaj Hišće Serbstwo njezhubjene a Naše serbstwo z procha stawa.

Stawizny[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

Dnja 24. awgusta 1827 wozjewi tehdy 23lětny student teologije Handrij Zejler we wot Serbskeho prědarskeho towarstwa w Lipsku rukopisnje rozšěrjenej „Serbskej Nowinje” baseń z titulom „Na sersku Łužicu”. Baseń wobsteješe ze šěsć štučkow a bu w samsnym lěće wot studenta teologije Korle Benjamina Hatasa (1806–1839) prěni raz zhudźbnjena. W tutej formje so wona na załoženskim swjedźenju prědarskeho towarstwa wot sobustawow zanjese.

Po tym zo zahaji so w lěće 1844 čas žiwjenja trajace wunošne přećelstwo mjez basnikom Zejlerjom a komponistom Korlu Awgustom Kocorom, skomponowa Kocor na tutu Zejlerjowu baseń w lěće 1845 nowu melodiju. Z nowej melodiju předstaji so pěseń prěni raz w zjawnosći na wot Kocora zarjadowanym prěnim serbskim spěwarskim swjedźenju 17. oktobra 1845 w Budyskej třělerni. Wona zdoby sebi pozdźišo městno serbskeje narodneje hymny. Dźensa spěwatej so jenož dwě štučce (prěnja a poslednja).

Hendrich Jordan přebasni tekst do delnjoserbšćiny a Kito Lorenc do němčiny.

Forma spěwa[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

Baseń ma pjeć linkow w kóždej štučce, melodija k tomu wopřija sydom taktow z nataktom. Original je w fis-moll a spjeća so wšěm pospytam formoweje analyzy.

Prawniske połoženje[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

Serbska narodna hymna njeje ani w serbskim zakonju Braniborskeje ani w Sakskim serbskim zakonju hamtsce definowana. Někotre wustawki wokrjesow serbskeho sydlenskeho ruma poćahuja so pak wuraznje na tutón spěw.

Tekst[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

Hornjoserbsce Delnjoserbsce
Rjana Łužica,
sprawna, přećelna,
mojich serbskich wótcow kraj,
mojich zbóžnych sonow raj,
swjate su mi twoje hona!
Časo přichodny,
zakćěj radostny!
Ow, zo bychu z twojeho
klina wušli mužojo,
hódni wěčnoh wopomnjeća!
Rědna Łužyca,
spšawna, pśijazna,
mojich serbskich woścow kraj,
mojich glucnych myslow raj,
swěte su mě twoje strony.
Cas ty pśichodny,
zakwiś radostny!
Och, gab muže stanuli,
za swoj narod źěłali,
godne nimjer wobspomnjeśa!

Prěnjotnje měješe Zejlerjowa baseń hišće dalše štyri štučki, kotrež pak k dźensnišej serbskej hymnje hižo njesłušeja.

Literatura[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

Wotkazaj[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

Z Wikipedije, swobodneje encyklopedije