Rólna wijawka
Z Wikipedije, swobodneje encyklopedije
| Rólna wijawka (Convolvulus arvensis) | |
| systematika | |
|---|---|
| Domena | Eukaryoty |
| Swět | Rostlinstwo |
| Asteridy Euasteridy I |
|
| porjad: | (Solanales) |
| swójba: | Wijawkowe rostliny (Convolvulaceae) |
| ród: | Wijawka[1][2] (Convolvulus) |
| družina: | Rólna wijawka[1][3] |
| wědomostne mjeno | |
| Convolvulus arvensis | |
| L. | |
Rólna wijawka[1][3] (Convolvulus arvensis) je rostlina ze swójby wijawkowych rostlinow (Convolvulaceae). Dalšej serbskej ludowej mjenje staj sedłač[1][4][3] a sobołk[1][5].
Wobsah |
Wopis [wobdźěłać]
Kapslowy płód a symjenja.
Rólna wijawka je trajne zelo, kotrež docpěje wysokosć wot 20 hač do 80 cm.
Stołpiki su ćeńke a deleka ležace, lězuce abo nalěwo wijace.
Łopjena [wobdźěłać]
Łopjena su wutrobojte hač šipojte a 3 hač 6 raz tak dołhe kaž šěroke. Wone docpěja dołhosć wot 3 hač do 4 cm.
Kćenja [wobdźěłać]
Kćěje wot junija hač do septembra. Kćenja su likojte, běłe abo róžojte a docpěja dołhosć wot 1,5 hač do 2,5 cm. Wone sedźa na dołhich stołpikach w łopjenowych rozporach.
Stejnišćo [wobdźěłać]
Rosće na rolach, winicach, w zahrodach, na smjećowych městnach, pućowych kromach a pustych płoninach. Ma radšo małohumozne pódy.
Rozšěrjenje [wobdźěłać]
Rostlina je w Europje rozšěrjena.
Wužiwanje [wobdźěłać]
Nóžki [wobdźěłać]
- ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 Prawopisny słownik, Hornjoserbski słownik, ISBN 3-7420-1920-1, strona 540
- ↑ W internetowym słowniku: Winde
- ↑ 3,0 3,1 3,2 W internetowym słowniku: Ackerwinde
- ↑ Prawopisny słownik, Hornjoserbski słownik, ISBN 3-7420-1920-1, strona 451
- ↑ Prawopisny słownik, Hornjoserbski słownik, ISBN 3-7420-1920-1, strona 468
Žórła [wobdźěłać]
- Schauer - Caspari: Pflanzenführer für unterwegs, ISBN 978-3-8354-0354-3, 2. nakład, 2008, strona 220 (něm.)
- Spohn, Aichele, Golte-Bechtle, Spohn: Was blüht denn da? Kosmos Naturführer (2008), ISBN 978-3-440-11379-0, strona 54 (něm.)
- Brankačk, Jurij: Wobrazowy słownik hornjoserbskich rostlinskich mjenow na CD ROM. Rěčny centrum WITAJ, wudaće za serbske šule. Budyšin 2005.
- Kubát, K. (Hlavní editor): Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha (2002)
- Lajnert, Jan: Rostlinske mjena. Serbske. Němske. Łaćanske. Rjadowane po přirodnym systemje. Volk und Wissen Volkseigener Verlag Berlin (1954)
- Rězak, Filip: Němsko-serbski wšowědny słownik hornjołužiskeje rěče. Donnerhak, Budyšin (1920)