Pawkowa orchija
Z Wikipedije, swobodneje encyklopedije
| Pawkowa orchija (Ophrys sphegodes) | |
| systematika | |
|---|---|
| Domena | Eukarioty |
| Swět | Rostlinstwo |
| swójba: | Orchidejowe rostliny (Orchidaceae) |
| ród: | Orchija (Ophrys) |
| družina: | Pawkowa orchija |
| wědomostne mjeno | |
| Ophrys sphegodes | |
| Mill. (1768) | |
Pawkowa orchija (Ophrys sphegodes) je rostlina ze swójby orchidejowych rostlinow (Orchidaceae).
Wobsah |
[wobdźěłać] Synonym
- O. araneifera Huds.
[wobdźěłać] Wopisanje
Pawkowa orchija je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 15 hač 40 cm.
Łopjena su brunojće zelene.
Kćěje wot apryla hač meje. Hubka je wjelbowana, somotowje kosmata, čerwjenobruna, njese H-formowy, módry muster, docpěwa dołhosć wot 9 hač 14 mm, je njerozdźělena abo słabje třidźělna, ale njenjese přiwisk. Tři zwonkowne kćenjowe łopješka su žołtozelene. Dwě znutřkownej kćenjowej łopješce stej wusko-lancetojtej, zelenožołtej hač brunojće žołtej.
[wobdźěłać] Stejnišćo
Rosće na ćopłych, suchich łukach, w swětłych kerčinach a w swětłych chójnowych lěsach.
[wobdźěłać] Rozšěrjenje
Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena.
[wobdźěłać] Podobna družina
- Mała pawkowa orchija (Ophrys araneola) ma jenož 5-9 mm dołhu hubku, kotraž jasnu žołtu kromu njese. Dwě znutřkownej kćenjowej łopješce stej swětłozelenej. Kćěje něhdźe dwě tydźenjej prjedy.
[wobdźěłać] Žórła
- Schauer - Caspari: Pflanzenführer für unterwegs, ISBN 978-3-8354-0354-3, 2. nakład, 2008, strona 224 (něm.)
- Spohn, Aichele, Golte-Bechtle, Spohn: Was blüht denn da? Kosmos Naturführer (2008), ISBN 978-3-440-11379-0, strona 382 (něm.)
- Brankačk, Jurij: Wobrazowy słownik hornjoserbskich rostlinskich mjenow na CD ROM. Rěčny centrum WITAJ, wudaće za serbske šule. Budyšin 2005.
- Kubát, K. (Hlavní editor): Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha (2002)
- Lajnert, Jan: Rostlinske mjena. Serbske. Němske. Łaćanske. Rjadowane po přirodnym systemje. Volk und Wissen Volkseigener Verlag Berlin (1954)
- Rězak, Filip: Němsko-serbski wšowědny słownik hornjołužiskeje rěče. Donnerhak, Budyšin (1920)