Hórska serlica
| Hórska serlica (Asperula cynanchica) | |
| systematika | |
|---|---|
| Domena | Eukarioty |
| Swět | Rostlinstwo |
| Asteridy Euasteridy I |
|
| porjad: | (Gentianales) |
| swójba: | Čerwjenkowe rostliny (Rubiaceae) |
| ród: | Serlica[1] (Asperula) |
| družina: | Hórska serlica |
| wědomostne mjeno | |
| Asperula cynanchica | |
| L. | |
Hórska serlica (Asperula cynanchica) je rostlina ze swójby čerwjenkowych rostlinow (Rubiaceae).
Wobsah |
[wobdźěłać] Wopis
Hórska serlica je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 5 hač 30 cm.
Stołpik je štyrihranity.
[wobdźěłać] Łopjena
Łopjena docpěwaja dołhosć wot 4 cm a šěrokosć wot jenož 1 hač 2 mm a su wuskolancetojte, jednonerwne, wótre, krótko kosmate abo nahe. Delnje łopjena steja po štyrjoch w mutličkach.
[wobdźěłać] Kćenja
Kćěje wot junija hač septembra. Jasnoróžojte, jasnolila abo běłe kćenja docpěwaja dołhosć wot 3 hač 7 mm a maja štyri rozšěrjene krónowe kónčki. Króna ma fromu lika a je štyristołpowa.
[wobdźěłać] Płody
Płód je zornaty-hruby.
[wobdźěłać] Stejnišćo
Rosće na suchich trawnikach, słónčnych zwisach, skłoninach, nawěwach a lěsnach kromach. Preferuje ćopłe, słónčne, suche, zwjetša wapnite, čumpate pódy.
[wobdźěłać] Rozšěrjenje
Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena.
[wobdźěłać] Nóžki
- ↑ Prawopisny słownik, Hornjoserbski słownik, ISBN 3-7420-1920-1, strona 453
[wobdźěłać] Žórła
- Schauer - Caspari: Pflanzenführer für unterwegs, ISBN 978-3-8354-0354-3, 2. nakład, 2008, strona 28 (něm.)
- Spohn, Aichele, Golte-Bechtle, Spohn: Was blüht denn da? Kosmos Naturführer (2008), ISBN 978-3-440-11379-0, strona 30 (něm.)
- Brankačk, Jurij: Wobrazowy słownik hornjoserbskich rostlinskich mjenow na CD ROM. Rěčny centrum WITAJ, wudaće za serbske šule. Budyšin 2005.
- Kubát, K. (Hlavní editor): Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha (2002)
- Lajnert, Jan: Rostlinske mjena. Serbske. Němske. Łaćanske. Rjadowane po přirodnym systemje. Volk und Wissen Volkseigener Verlag Berlin (1954)
- Rězak, Filip: Němsko-serbski wšowědny słownik hornjołužiskeje rěče. Donnerhak, Budyšin (1920)