Běła brěza
Z Wikipedije, swobodneje encyklopedije
| Běła brěza (Betula pendula) | |
| systematika | |
|---|---|
| Domena | Eukarioty |
| Swět | Rostlinstwo |
| podklasa: | (Rosidae) |
| porjad: | (Fagales) |
| swójba: | Brězowe rostliny (Betulaceae) |
| podswójba: | Betuloideae |
| ród: | Brěza[1][2] (Betula) |
| družina: | Běła brěza |
| wědomostne mjeno | |
| Betula pendula | |
| Roth | |
Běła brěza (Betula pendula; syn.: B. alba, B. verrucosa) je štom ze brězowych rostlinow (Betulaceae). Dalše serbske mjeno je suchopódna brěza.
Wobsah |
[wobdźěłać] Wopisanje
Běła brěza je štom, kotryž docpěwa wysokosć wot 25 m.
Skora je běła, hładka a ma papjeroćeńke worštki.
Łopjena su njekosmate, třiróžkate abo rutojte, docpěwaja dołhosć wot 3 hač 7 cm.
Kćěje wot apryla hač meje. Muske wurlički docpěwaja dołhosć wot 3 hač 6 (10) cm. Žónske wurlički docpěwaja dołhosć wot 1,5 hač 3 cm.
Małke worjechowe płody maja dwě, 2 šěrokej přewidnej křidlešce, kotrež su 2- hač 3-króćne tak šěroke kaž worjech.
[wobdźěłać] Stejnišćo
Rosće w swětłych, lisćowych a jehlinowych lěsach, na suchich pastwach, holach a pustych płoninach. Preferuje skerje małobazowe, zwjetša suche, kisałe pódy.
[wobdźěłać] Rozšěrjenje
[wobdźěłać] Wužiwanje
[wobdźěłać] Noty
- ↑ Prawopisny słownik, Hornjoserbski słownik, ISBN 3-7420-1920-1, strona 53
- ↑ W internetowym słowniku: Birke
[wobdźěłać] Žórła
- Schauer - Caspari: Pflanzenführer für unterwegs, ISBN 978-3-8354-0354-3, 2. nakład, 2008, strona 434 (něm.)
- Spohn, Aichele, Golte-Bechtle, Spohn: Was blüht denn da? Kosmos Naturführer (2008), ISBN 978-3-440-11379-0, strona 400 (něm.)
- Brankačk, Jurij: Wobrazowy słownik hornjoserbskich rostlinskich mjenow na CD ROM. Rěčny centrum WITAJ, wudaće za serbske šule. Budyšin 2005.
- Kubát, K. (Hlavní editor): Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha (2002)
- Lajnert, Jan: Rostlinske mjena. Serbske. Němske. Łaćanske. Rjadowane po přirodnym systemje. Volk und Wissen Volkseigener Verlag Berlin (1954)
- Rězak, Filip: Němsko-serbski wšowědny słownik hornjołužiskeje rěče. Donnerhak, Budyšin (1920)