Běła brěza

Z Wikipedije, swobodneje encyklopedije

Dźi do: Nawigacija, Pytać
Běła brěza
Illustration Betula pendula0.jpg
Běła brěza (Betula pendula)
systematika
Domena Eukarioty
Swět Rostlinstwo
podklasa: (Rosidae)
porjad: (Fagales)
swójba: Brězowe rostliny (Betulaceae)
podswójba: Betuloideae
ród: Brěza[1][2] (Betula)
družina: Běła brěza
wědomostne mjeno
Betula pendula
Roth

Běła brěza (Betula pendula; syn.: B. alba, B. verrucosa) je štom ze brězowych rostlinow (Betulaceae). Dalše serbske mjeno je suchopódna brěza.

Wobsah

[wobdźěłać] Wopisanje

Běła brěza je štom, kotryž docpěwa wysokosć wot 25 m.

Skora je běła, hładka a ma papjeroćeńke worštki.

Łopjena su njekosmate, třiróžkate abo rutojte, docpěwaja dołhosć wot 3 hač 7 cm.

Kćěje wot apryla hač meje. Muske wurlički docpěwaja dołhosć wot 3 hač 6 (10) cm. Žónske wurlički docpěwaja dołhosć wot 1,5 hač 3 cm.

Małke worjechowe płody maja dwě, 2 šěrokej přewidnej křidlešce, kotrež su 2- hač 3-króćne tak šěroke kaž worjech.

[wobdźěłać] Stejnišćo

Rosće w swětłych, lisćowych a jehlinowych lěsach, na suchich pastwach, holach a pustych płoninach. Preferuje skerje małobazowe, zwjetša suche, kisałe pódy.

[wobdźěłać] Rozšěrjenje

[wobdźěłać] Wužiwanje

[wobdźěłać] Noty

  1. Prawopisny słownik, Hornjoserbski słownik, ISBN 3-7420-1920-1, strona 53
  2. W internetowym słowniku: Birke

[wobdźěłać] Žórła

  • Schauer - Caspari: Pflanzenführer für unterwegs, ISBN 978-3-8354-0354-3, 2. nakład, 2008, strona 434 (něm.)
  • Spohn, Aichele, Golte-Bechtle, Spohn: Was blüht denn da? Kosmos Naturführer (2008), ISBN 978-3-440-11379-0, strona 400 (něm.)
  • Brankačk, Jurij: Wobrazowy słownik hornjoserbskich rostlinskich mjenow na CD ROM. Rěčny centrum WITAJ, wudaće za serbske šule. Budyšin 2005.
  • Kubát, K. (Hlavní editor): Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha (2002)
  • Lajnert, Jan: Rostlinske mjena. Serbske. Němske. Łaćanske. Rjadowane po přirodnym systemje. Volk und Wissen Volkseigener Verlag Berlin (1954)
  • Rězak, Filip: Němsko-serbski wšowědny słownik hornjołužiskeje rěče. Donnerhak, Budyšin (1920)
Z Wikipedije, swobodneje encyklopedije