Čerwjeny kobjelkač

Z Wikipedije, swobodneje encyklopedije
Čerwjeny kobjelkač
Kwětnistwa čerwjeneho kobjelkač (Silene dioica)
systematika
Domena Eukaryoty
Swět Rostlinstwo
rjad: (Caryophyllales)
swójba: Nalikowe rostliny (Caryophyllaceae)
podswójba: Caryophylloideae
tribus: Sileneae
ród: Lěpjenk[1][2] (Silene)
družina: Čerwjeny kobjelkač
wědomostne mjeno
Silene dioica
(L.) Clairville
Wobdźěłać
p  d  w

Čerwjeny kobjelkač (Silene dioica) je rostlina ze swójby nalikowych rostlinow (Caryophyllaceae).

Wopisanje[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

Čerwjeny kobjelkač je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 30 hač do 90 cm. Rostlina je wotstejo kosmata.

Přećiwostejne łopjena su sćenka jejkojte, wótre a sedźace.

Kćenja[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

Kćěje wot apryla hač do septembra. Kćenja docpěwaja šěrokosć wot 1,5 hač do 2,5 cm a steja w čumpatych pakićach. Muske a žónske kćenja su na rozdźělnych rostlinach, při čimž žónske kćenja maja brjuchaty keluch a muske kćenja maja cylindriski keluch. Pjeć krónowych łopješkow je dwustołpowe, ćmoworóžojte, jara rědko běłe a njesu na póžěrku 1-2 m wysoku šupiznu. Keluch je dźesaćnerwny a sylnje kosmaty.

Kćenja su wodnjo a w nocy wočinjene.

Płody[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

Zubki płodoweje kapsle su won zawite.

Stejnišćo[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

Rosće na włóžnych łukach a w swětłych lěsach. Preferuje wutkate a bazowe, čumpate pódy.

Rozšěrjenje[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

Rostlina je w nimale cyłej Europje rozšěrjena.

Podobna družina[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

  • Běły lěpjenk (Silene latifolia) ma běłe kćenja, kotrež wodnjo zwjadłe wupadaja.

Synonymy[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

  • Lychnis dioica L. - Sp. Pl.: 437 (1753)* - Typus: Herb. Linn. No. 602.6, "6 dioica / Cucubalus dioicus" (lecto- Talavera & Muñoz Garmendia 1989)
  • Lychnis dioica var. rubra Weigel - Fl. Pom. Rug.: 85 (1769)
  • Lychnis sylvestris Schkuhr - (1791)
  • Lychnis diurna Sibth. - Fl. Oxon.: 145 (1794)
  • Melandrium sylvestre (Schkuhr) Röhl. - Deutschl. Fl., ed. 2,, 2: 274 (1812)
  • Melandrium diurnum (Sibth.) Fr. - Bot. Not.: 170 (1842)
  • Melandrium dioicum (L.) Coss. & Germ. - Syn. Anal. Fl. Paris: 28 (1845)
  • Melandrium rubrum Garcke - Fl. N. Mitt.-Deutschland, ed. 4: 55 (1858), nom. illeg.

Noty[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

  1. Prawopisny słownik, Hornjoserbski słownik, ISBN 3-7420-1920-1, strona 235
  2. W internetowym słowniku: Leimkraut

Žórła[wobdźěłać | žórłowy tekst wobdźěłać]

  • Schauer - Caspari: Pflanzenführer für unterwegs, ISBN 978-3-8354-0354-3, 2. nakład, 2008, strona 204, z wědomostnymaj mjenomaj Silene dioica a Melandrium rubrum (němsce)
  • Spohn, Aichele, Golte-Bechtle, Spohn: Was blüht denn da? Kosmos Naturführer (2008), ISBN 978-3-440-11379-0, strona 36, z wědomostnymaj mjenomaj Silene dioica a Melandrium rubrum (němsce)
  • Brankačk, Jurij: Wobrazowy słownik hornjoserbskich rostlinskich mjenow na CD ROM. Rěčny centrum WITAJ, wudaće za serbske šule. Budyšin 2005.
  • Kubát, K. (Hlavní editor): Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha (2002)
  • Lajnert, Jan: Rostlinske mjena. Serbske. Němske. Łaćanske. Rjadowane po přirodnym systemje. Volk und Wissen Volkseigener Verlag Berlin (1954)
  • Rězak, Filip: Němsko-serbski wšowědny słownik hornjołužiskeje rěče. Donnerhak, Budyšin (1920)
Z Wikipedije, swobodneje encyklopedije